Ročník 1998 | 4130 Cr-Mo D.B. | Shimano LX/XT
Po šedé a stříbrné z předchozích dvou let se v roce 1998 Author u svého nejvyššího ocelového modelu Sector barevně odvázal. Na trh ho uvedl v červené barvě, naposledy ve dvou variantách – s pevnou ocelovou vidlicí nebo odpruženou Rock Shox Judy XC. Mám za to, že ze všech ročníků je tento nejvzácnější. Naživo jsem se s ním poprvé setkal až v jednom pražském sklepě, který v počátcích mého sbírání hrál důležitou formativní roli.
Authorem Sector to u mě začalo i pokračovalo. Šedý model Sector Shock ročník 96 byl můj první veterán. Rok po jeho koupi v závěru roku 2019 jsem se v Praze zastavoval pro kombo řadicích a brzdových pák XT a netušil, co mě čeká. Před nenápadným činžákem stál týpek v čepici.
„Ahoj, já jsem Vladko.“
Podali jsme si ruce a Vladko kývl směrem ke dveřím. Následovala prohlídka několika sklepních kójí naplněných po okraj koly. Pak kdesi zalovil a červený rám Author Sector ležel přede mnou na dílenském stole vedle XTčkových pák. Nemohl jsem ho tam nechat, to bez debat.
Na stavbu jsem pak od Vladka po čase získal ještě katalogová kola s červenými ráfky Sun Rims zapletená na nábojích Shimano LX v perfektním stavu. Velká vzácnost, uvážím-li, kolik probrzděných ráfků jsem už držel v ruce. Sada použitá pro stavbu je kombinací dobového LX a XT a pochází z několika kol nakoupených na díly. Vše ve velmi dobré až zánovní kondici.
Odpružená vidlice je rovněž katalogová. Našla si ke mně cestu skrze Bike-forum. Poté, co jsem zde vystavil šedý Sector Shock (měl tou dobou ještě pevnou vidlici Heavy Tools), se ozval sběratel a můj pozdější dvorní mechanik všeho pružícího Tom Bílek z Písku s nabídkou bílé Rock Shox Judy XC. Byla o dva roky mladší, bez canti-hangeru, takže na šedivý model by se nehodila. Otevřel jsem ale katalog z roku 1998 a věděl jsem, že ji musím vzít.
A jelikož nevěřím na náhody, nepřekvapilo mě, když mi o půl roku později Vladko prozradil, že rám pocházel od toho samého Toma Bílka. Vidlice a rám se znovu daly dohromady.
Zastavím se u sedlovky, představce a řídítek. Může se to zdát jako prkotina, ale nejsem sám, kdo s tím bojuje. Pokud nekoupíte celé kolo nebo nemáte neomezenou trpělivost (případně rozpočet), je to jako hledání jehel v kupkách sena.
V tomto případě bylo potřeba zabojovat s málo vídaným průměrem sedlovky 27.0 mm (pro Sectory typickým) a sehnat neseříznutá řídítka 25.4 mm, široká alespoň 580 mm. S řídítky je obecně problém. Doba přála zkracování jako v Postřižinách, a tak není problém sehnat skvělý kus o šířce 500 mm. Jak jsme na tom mohli jezdit? Netuším. Tady se ale zadařilo – čistá sada TranzX Zanzi, každý kus z jiného zdroje. Sedlovka ze Sectora 96 (velikost 17.5, padl na součástky), řídítka z prasklého Lincolna 95 (kvůli nim jsem ho mimo jiné koupil), představec z Vladkova stolu. Uf – a vypadá to skvěle.
Na podzim jsem dokončený projekt naložil do kufru auta a vyrazil směrem ku Praze. Psal se 17. listopad 2020. V batohu výbava na kolo, svíčka a zapalovač. Auto jsem zaparkoval před nenápadným činžákem ze začátku příběhu. Pachatel se vrací na místo činu se svým lupem (v mém případě poctivě zaplaceným :-). Převlékl jsem se a pozdravil se s Volodymyrem. Naše stroje byly nablýskané a žádostivé uchopení řídítek a šlápnutí do pedálů.
První zastávkou byl strašnický hřbitov. Za branou Volodymyr neomylně zamířil k hrobu Václava Havla. Věnovali jsme mu krátkou pietu a poté, skrze centrum vylidněné dozvuky první vlny COVID-19, vyrazili dolů k řece. Cílová stanice: Karlštejn a lomy Malá a Velká Amerika.
Cestou zpět na sever mě čekalo krátké mezipřistání na Andělu pro rudé GT Karakoram, protože chlap nemá jezdit z výletu s prázdnou (nebo se stejným počtem kol, se kterým ráno vyrážel vstříc dobrodružství).
O necelý rok později, v sobotu 9. října 2021, se v Jizerských horách jel tradiční zavírák sezóny – ČT Author Cup. Pětadvacátý ročník! Zatoužil jsem po letech opět stanout na startu u bedřichovské vodárny a zazávodit si stylově na dobovém stroji pamatujícím první ročníky. Rozhodnuto. Ráno znovu sbalit do batohu výbavu na kolo, popadnout červeného Sectora a u kavárny naskočit do týmového vozu. S parťákem Radkem se nám rýsoval skvělý den.
Závod jsme absolvovali ve svižném tempu. Každý ve svém. Já bych to Radkovo patrně nepřežil a on by se při mém ukrutně nudil. Dobový stroj nezklamal. Uznale se za mnou otáčeli především muži ve věku 50 plus. Na závěr dne nechyběla třešnička v podobě Radkova bývalého kolegy z práce a jeho pohostinného bedřichovského apartmánu.
Nebudu to protahovat. Když jsem se v pozdním odpoledni hostiteli omlouval, že druhou láhev Republiky už s nimi pít nebudu, motalo se mi úplně všechno. Naštěstí mě o dvě chalupy výše čekal azyl v podobě třídního srazu. Ujali se mě tam laskavě, rozjetý metabolismus spálil promile z apartmánu a večer mohl pokračovat.
Ráno jsem nakopl svůj dobový stroj a z kopce se spustil dolů domů do Liberce. Konec dobrý, všechno dobré. Dnes Author Sector odpočívá, obut do závodních plášťů Ritchey Alpha a Omega Bite s krutopřísnou šíří 1.9 a s kevlarovou patkou, osazen originálním vyšívaným sedlem Selle San Marco (závod jsme absolvovali na shovívavějších plášťích Schwalbe Rocket Ron a s milosrdnějším sedlem WTB Silverado :-).
