Ročník 2002 | Ritchey Nitanium | XT/XTR/WCS
Přelom devadesátek a nultých let zanamenala špičková závodní ocel velmi strmý sešup do podpalubí katalogů téměř všech hlavních značek. Klobouk dolů před hochy v Authoru za jejich věrnost trubkám Ritchey Nitanium až do roku 2002 nebo 2004 (prameny jsou zde hůř čitelné:). Zapomenout nesmím ani na klasické patky Ritchey. Prostě ocel forever.
Zatímco ocel na přelomu milénia houfně mizí z katalogů předních mainstreamových výrobců (např. Kona v roce 2000 mění materiál u ikonického modelu Explozif z oceli na scandium), u Authoru drží ještě poměrně dlouho. I tak ale u české jedničky hraje prim hliník.
Authoří design z první dekády nového milénia neurazí, nenadchne. O to víc působí při pohledu do zpětného zrcátka modrý Sector jako zjevení. Dalo by se namítnout, že vlastně o nic nejde. Modrá barva, nápisy na bílém podkladu orámované mistrovskými proužky. Jak ale praví klasik: Tohle se neomrzí. Ba co víc, v dnešní době za takový moderní ocelový rám s mistrovskými proužky z trubek Ritchey vysázíš na stůl v eurech tolik, co v korunách za ten starý Authoří (když máš štěstí). Soumrak netrval dlouho.
Není tedy divu, že se modré Sectory v rukou několika nadšenců z bike-fora proměnily v opravdové skvosty. A já na ně zálibně hleděl ještě před tím, než jsem propadl lásce ke starému šrotu. Bylo jen otázkou času, kdy si mě najde můj vlastní exemplář. Stalo se tak na jaře roku 2021 v rámci očisty jedné se sbírek v mém okolí. Kamarád Petr usoudil, že jeho srdce tepe pro rané devadesátky a co má odpruženou vidlici a víc jak osm (sedm, Petře?) převodů, musí z domu. Slovo dalo slovo, plácli jsme si a domluvili návštěvu garáže. Tu má mimochodem detašovanou v hlavním městě u rodičů, kteří se průběžně bouří… v závislosti na tom, jak moc se dá uvnitř pohybovat.
Author Sector 2002
Do garáže jsem dorazil za pomoci veřejné dopravy. Ne zcela, ale z větší části ano. Auto zůstalo v Turnově. Vzal jsem vlak do Prahy s myšlenou dojet zpět po ose. Do batůžku jsme přibalil pedály, sedlo (původní Ritchey jsem ještě před startem vyměnil za WTB), nářadí a svačinu. Cestou jsem užil vše. Cesta na sever začala v metru (rezignoval jsem na probíjení se metropolí). Na Čerňáku jsem nasedl na kolo na Kiss and Ride a po pár stech metrech sesedl. Ladně jsem se prosmýknul kolem televizních štábů natáčejících demolici dálničního mostu a samozřejmě též tasil mobil. Bylo nutno nabrat materiál pro juniora, který miluje stroje. Demoliční obzvlášť. Po dalších pár stech metrech, v Horních Počernicích, jsem se rozhodl poobědvat:) Pak už to šlo celkem rychle po Greenway Jizera. Z její první části stojí za zmínku les za Brandýsem a káva v Benátkách na náměstí. Z té druhé pak místa, kde se stezka dostává přímo k řece a graffiti od SAONa v Mnichově Hradišti. Co za zmínku bohužel nestojí, je káva v Mnichově Hradišti. COVID omezil otevírací dobu všech místních podniků, a tak na ni nedošlo. Jediným kopcem mé poutě se stal mimo Greenway ležící vrch Káčov za Mnichovým Hradištěm. Sjezd jsem ale potupně sešel. V Turnově cesta na sever skončila ještě před setměním. Heroický výkon se vydařil a stroj až na drobné výhrady tuhle jízdu bez důkladnější technické prohlídky obstál.
V dílně pak vyvstala tradiční otázka: Co s ním? Retro z devadesátek v originálním stavu je super věc a chodím kolem něj s nábožnou úctou. Novodobější modely z doby po roce 2000 si ale troufám lehce prznit „pro dobrou věc“ (tolik jich stejně nemám). Postupně jsem došel k myšlence zachovat základ kola, tzn. rám z trubek Ritchey Nitanium a vidlici Rock Shox Judy SL (plus dvě drobnosti: sedlovku a pedály) a kolem nich postavit stejné, ale úplně jiné kolo. Stejné v tom smyslu, že duch bude zachován, jiné v tom smyslu, že se půjde kvalitativně o level výš. Částečně i kvůli inspiraci z bike-fora, jak píšu výše. V krabici jsem vylovil představec a kliky Ritchey WCS, hlavu Cane Creek, přehazovačku XTR a řazení XT, brzdy Avid SD 5 a zapletená kola DT Swiss s ráfky Mavic XC 717 (neprobržděné ráfky jsou kořist z Wide Bike za dvě stokoruny). Část komponentů před časem opustilo můj první závoďák Gary Fisher. To když jsem usoudil, že budou platnější na závodní oceli a že jejich čas přijde. Přišel. Sestava si sedla napoprvé až na přehazovačku XTR s ultrakrátkým ramínkem. Koupil jsem pro tuhle krásku novou kazetu Miche s exotickou skladbou pastorků 13-28 a těším se na rychlé závodní letadlo (teď jenom dostat pilota trochu do formy:)