Jan Lüftner
Zastavil jsem se a zamyslel. Proč má mít všechno staré nálepku „šrot“? Vždyť nám to dávalo radost z jízdy stovky hodin a tisíce kilometrů. Teď na to koukáme skrz prsty, jen proto, že někdo řekl, že to má být od zítřka jinak. Jiný převody, jiný brzdy, jiný materiály. Přitom to staré má v sobě zvláštní estetiku. Japonci jí říkají wabi-sabi – krása nedokonalosti. Hodnotu vnímají skrze dvě veličiny: příběh, který si předměty z minulosti nesou a funkci, která jim přes nánosy patiny stále zůstává.
My sběratelé se nejčastěji vezeme na vlně nostalgie. Technika devadesátých let nám připomíná mladistvé roky. Proháníme ji po lesních stezkách nebo jen věšíme na zdi. Revoltujeme proti systému uctívajícímu pokrok a tím naplňujeme do puntíku japonskou estetickou filozofii wabi-sabi. Pak je tu ale týpek, který se narodil v roce 1999. Devadesátky nepamatuje, přesto jeho sklady součástek starších než on praskají ve švech. A jeho pohnutky a ideály inspirují mé spisovatelské alter ego.
Od SIS k XTR
Vysoká škola v Plzni leží ve čtvrti, která je pro Honzu Lüftnera lépe dostupná na kole než veřejnou dopravou. A díky tomu se z něj během studií stal pacient. „Do kampusu jsem jezdil jako správnej hipster na starý Favoritce. Rozpadala se tak intenzivně, že jsme spolu trávili víc času v dílně než v ulicích. Po roce a půl zbyl původní jen rám. Pak mě trefilo auto a už nebyl ani ten rám,“ vzpomíná na svoje začátky a dodává, že zkušenost s rokycanským šípem mu přinesla první zásadní aha moment: „Jsem schopnej opravovat kola a ještě mě to baví!“
Osudným aha momentem číslo dva bylo zjištění, že existují stará horská kola za pár korun. „A bylo to v háji,“ lomí rukama. Během covidové pandemie získal za jednu čokoládu Milka tři vraky. Rozebral je do posledního šroubku a ze dvou poskládal jedno funkční kolo. Prodal ho za 400 Kč, vydělal a ještě udělal službu. „Paní, která ho koupila, potřebovala přibližovadlo do města.“ To byla předzvěst velké mise.
Honza začal nakupoval všechno, co bylo v okolí k mání do pěti set korun. Vůbec tomu nerozuměl, bezmyšlenkovitě hromadil a nabíral zkušenosti. „Tříbil jsem si vkus. V mozku se mi to spojovalo dohromady. Shimano SIS, málo pastorků, divný, těžký, rezavý, zato Shimano Deore, lehký, hliníkový a pravděpodobně funkční,“ usmívá se. Postupně se seznam jeho nákupních položek zužoval a cenová hranice posouvala dál. „Dnes už beru jen kola s rozumnou cenovkou osazená sadami Deore a výše.“
Tehdy byl ale student se zdrojem příjmu z brigád. Motivace kupovat si drahé věci žádná, motivace objevovat a dělat vše extrémně po svém obrovská. „Šrot, který ztratil funkci horského kola jsem začal přetvářet na kola městská. V ulicích začala plnit svou novou funkci stoprocentně.“ Postupem času, s lepšími brigádami a lepšími penězi začala růst i laťka. „Koupil jsem čtyři Authory Versus po tisícovce a postupně je distribuuju dál. Jeden jsem se rozřezal a svařil z něj cargo kolo, druhý repasoval a věnoval skautskému oddílu na výpravy, dva na nový život teprve čekají,“ poukazuje Honza na svou všestrannost. To, že vedle všech svých aktivit ještě ve sklepě svařuje cargo kola, by vydalo na samostatný článek.
Jako správný pacient se Honzy ptám, jaké poklady lze v okolí Plzně najít s takovým „low-budget“ filtrem. Tipuji, že obrovské. A taky, že ano. Nejlepší úlovek: KTM s titanovým rámem, vymlácenou vidlicí Rock Shox Judy SL a mixem Shimano XTR M900 a M952. „Kliknul jsem na inzerát na bazosi a dostal malý infarkt. Bylo to v době, kdy jsem ještě chodil na hodně špatně placenou brigádu a tohle bylo maličký šedivý kolo za cenu, kterou ti ani nemůžu říct. Druhý den jsem sednul na vlak do Zdic a celý zbytek týdne prožil v euforii,“ popisuje Honza.
Městská kola s duší
S první prací přišly nové příležitosti a také velké stěhování od rodičů do vlastního. „Budu uklízet bordel a brutálně redukovat,“ slyšel jsem tenkrát. „Sklep a garáž u rodičů. Taky trochu zahrada. A potom sklep a garáž u mě,“ vypočítává mi Honza svoje aktuální skladovací prostory kol a součástek.
„Nechtěls brutálně redukovat?“
„Ehm.“
Nepovedlo se, chápu. Alespoň má prý z čeho brát, když se některý z kamarádů nebo kolegů rozhodne přesednout z auta na kolo. A díky tomu jeho záliba není černou dírou na peníze. „Když koupím hezké staré kolo, nechám si z něho součástky, které stojí za to. Nejvíc schraňuju staré Shimano XTR první i druhé generace. Zbytek buď prodám nebo použiju na stavby. Když koupím moderní kolo, jde nejčastěji pryč rám, součástky putují automaticky na stavby,“ popisuje Honza své typické scénáře.
Základ pro jeho městská kola tvoří zpravidla devadesátkové ocelové rámy s pevnou vidlicí. Decentní jednobarevné nebo naopak veselé a hodně strakaté. Pohon ladí do 1×9. Kombinace 36z Narrow Wide převodníku a 11-36z kazety je pro plzeňské ulice značkou ideál. Brzdy volí ráfkové V-brake, především pro jejich jednoduchou údržbu. Výsledek? „Stylový, relativně lehký a nezničitelný kolo s duší za ani ne poloviční cenu oproti konfekci,“ říká Honza a dodává, že na tyto stroje přesedlala už nezanedbatelná část jeho kamarádů a kolegů z práce. Nalomil je svým nadšením a tím, že jde příkladem. Do práce jezdí na kole denně a po zakoupení nepromokavých svršků i za každého počasí.
Bikepacking
Jednou z prvních Honzových výzev za hranicemi městské cyklistiky byl Hokra Cup, deseti hodinový vytrvalostní závod na skládačkách a SOBI 20 pořádaný nadšenci ve Lhotě nedaleko Plzně. Poté přišly na řadu cyklotrasy podél českých řek. „Člověk by si řekl, že je to ideální terén pro skládačku. Není to úplně pravda. Sázava mě na 250 kilometrech konfrontovala se dvěma tisíci metry převýšení. Dodnes vzpomínám na sjezd do Davle s upečeným torpédem. Nebýt podhuštěných pneumatik, nebyl bych dnes mezi živými,“
Ocelová Barracuda A2R na šestadvacítkových kolech zažila první Honzův seriózní bikepacking. S kamarádem se potkali v Brně a vyrazili směr Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko a Bosna a Hercegovina. Epický výlet zakončili ve Splitu a zpět do Česka se svezli autobusem. „Chytlo mě to. Když jsem pak minulou zimu v inzerci uviděl GT Tequestu ve velikosti 24 palců, bylo mi jasné, že ji nutně potřebuju na další cestu.“ Na Barracudě s 21 palcovým rámem se prý cítil jako cirkusový medvěd. „A v zahraničí přece chceš reprezentovat ve štýlu,“ říká rozhodně.
Díky Honzovi z Olomouce z úvodu článku se Tequesta vydala kurýrní službou za Honzou z Plzně. Máme hold štěstí na komunitu podobně postižených pacientů. Když najdeš kolo na druhé straně republiky, můžeš vypustit přání do vesmíru nebo napsat na Facebookovou skupinu Retro MTB cz dotaz. Často se pomocná ruka najde.
„GTčko je dalším příkladem kola, které jsem rozebral do posledního šroubku, postavil podle svých představ a dal mu novou funkci. Užívám ho s radostí. Letos v květnu dojelo z Tanvaldu až k Baltu.“ Užitečnou vychytávkou je pro tyto ocelové štafle na míru šitá brašna od Orgonbags. Vypadá skvěle a podtrhuje ducha kola.
Bikesharing a divný týpkové
Je toho dost, čím se člověk nadšený pro refurbishment může bavit (pozn. refurb v angličtině znamená renovace starých věcí s cílem uvést je zpět do funkčního stavu). Honza stíhá leccos. „V roce 2020 jsem se přidal k partě dobrovolníků Kolem Plzně, která u nás provozuje bikesharing. Pomáhám jim servisovat sdílená kola a ukázalo se, že mám štěstí a vlohy i na další aktivity. Ne že bych o to stál…,“ krčí rameny.
O co jde, mě Honza přesvědčil naživo. Pili jsme před lety kávu na terase plzeňského Kafe Smetanka. Můj hostitel v jeden moment přepnul pozornost kamsi do dáli. Následoval kvapný odchod se slovy: „Musím si odskočit pro něco kradenýho.“ Po chvilce už byl zpátky s omluvným úsměvem a sdíleným kolem po boku. Mise splněna. U policie už ho prý už dobře znají. Mouše by přes své dva metry výšky neublížil, divným týpkům to prý ale neříká. „Většinou stačí jedna zřetelně a nahlas vyslovená věta: ‚Dobrý den pane, pěkný kolo, škoda že není vaše.‘ A je hotovo.“
Jen jednou prý musel být za většího drsňáka. To, když na svém rudém Specializedu Rockhopper projížděl Plzní a u nádraží schytal pár peprných nadávek. „Týpkovi jsem den předtím zabavil kradenou koloběžku. Hlavou mi problesklo: ‚Když to nesrovnám hned, nebude to dobrý.‘ Nakonec stačilo praštit o zem jen kolem. Pro větší efekt. Vyhrnul jsem si rukávy a zařval na něj. Začal koktat, což při našem posledním setkání neuměl. A bylo hotovo.“
Letos je prý v Plzni celkem klid. Zatím zabavil Honza jen dvě kradená kola. Místo pronásledování zločinců se tak může soustředit na nákup, rozborky a sborky kol, péči o sdílená kola spolku Kolem Plzně, otevřené dílny, kde učí místní servisovat kola, stavbě cargo kol, bikepackingu a možná (zcela jistě) u toho stihne i pár hodin spánku. Je to frajer a můj vzor do dalších životů!
Proč to děláš?
„Každý člověk, který přesedne z auta na městský kolo, je spása. Protože jinak svět na auta zemře,“ říká Honza Lüftner. Za radikála se ale rozhodně nepovažuje. Jen prý není líný čas od času provětrat mozkové závity. „Žiju v přesvědčení, že každý druh dopravy má svůj smysl a když rozprostřeme svoje cestování mezi auta, kola a veřejnou dopravu, prokážeme světu dobrou službu,“ dodává.
Pět kilometrů do práce má prý ráno rychleji v sedle a jako bonus nemusí řešit parkování, pro cestu do hobbymarketu nebo na sběrný dvůr často volí vlastnoručně svařené cargo. Auto přesto používá rád, dokonce ve staré Feldě absolvoval s partou Gumbalkan. Vlakem zas vyzvedl hromadu kol a na některých se pak vrátil po ose domů.
Kdyby měl měsíc čas, uklidil by si všechny skladovací prostory. Přerovnal šroubky a postavil několik městských kol do zásoby. To je ostatně jeho velká mise. Shromažďuje (pro mnohé) šrot, který ztratil svou původní funkci a hodnotu. Dává rámům a součástkám nový život. A ve srovnání s tím, co se prodává na trhu, produkuje často kvalitnější a funkčnější stroje v duchu refurb. Nebo wabi-sabi, pokud chceme být filozofičtější. Prodej ho však neživí, spíš sanuje jeho choutky postavit čas od času něco hezkého i pro sebe.
Honzova osobní flotila se skládá z ocelových „štaflí“. Čím větší rám, tím lepší. Rudý Specialized Rockhopper a Hardrock, Barracuda A2R a GT Tequesta se sedlovou trubkou dlouhou nekonečných 24 palců, které si udělaly výlet na Balkán resp. do polského Gdaňsku nebo Cannondale M900 v překrásné fialové metalíze. Ten se zrovna těší na osazení ikonickým Shimanem XTR M900.