Tomáš Bílek | Velo 5/2023
“Mám totiž úchylku na odpružené vidlice,” vybalí na mě Tomáš Bílek uprostřed rozhovoru. Zrovna se chystá odpovědět na otázku, jak se v dílně popasoval s vidlicí Rock Shox SID první generace z roku 1998, jejíž příběh proletěl Facebookovou skupinou Retro MTB CZ. Přivedl mě k hlubokému zamyšlení: Kolik času a energie je člověk ochoten obětovat, kolik důvtipu vynaložit, aby povolil zaseknutý šroub a zachránil vnější nohy čtvrt století staré vidlice? A to je, věřte mi, jen špička Tomova ledovce. “Nemohl jsem si nevšimnout,” odpovídám na předchozí konstatování se smíchem.
Našemu povídání v obývacím pokoji, který je zároveň depozitem kol a dílnou, předchází krátké ladění itineráře návštěvy. V Písku jsem v kontaktu hned se dvěma borci, kteří sedlají retro biky, s Tomem a Standou, šedou eminencí a vycházející hvězdou.
“Se Standou tě čeká rozhovor za pár let, úplně tomu propadl. Jen na to nemá skrze svoje závodění na silnici moc času,” píše mi Tom, když domlouváme společnou odpolední vyjížďku. V plánu máme provětrat naši čtvrt století starou techniku. Protože technika je to, za čím do Písku jedu především.
Do plných!
Boty cvakají do pedálů a vyrážíme na Tomův testovací okruh čítající dvacet kilometrů kolem komína. Tři kluci sedlající šestadvacetipalcová horská kola. Přežité, leč plně funkční a endorfiny vyplavující stroje. Žlutý Author Sector z ocelových trubek Ritchey Nitanium mé maličkosti, Tomův Cannondale Super V atypicky osazený žlutou vidlicí RockShox Reba Team a Standův vyvoněný Klein Adept v barvě Plum Crazy.
Singltrek podél řeky Otavy budí respekt. Nebudu bláznit, přece jen jsem se do Písku nepřijel koupat. “Tady jsem se vyhýbal dvojici chodců tak vehementně, až mi nezbylo než skočit i s kolem šipku do vody,” čte moje myšlenky Tom.
Na golfovém hřišti se krátce pokocháme vyhlídkou a pokračujeme v nastoleném tempu. “Techniku se Standou řešíme už nějaký ten pátek. Zaměstnává nás to natolik, že jsme se na společnou vyjížďku urvali až dnes kvůli tobě,” haleká na mě můj hostitel ve sjezdu.
Ani jeden z borců se se svými koly v rozbitých pasážích nepářou. Když ale přijde voda a bahno, supervéčko jede, zatímco Adept přibrzdí a kaluž ladně obkrouží. “Kleina si fakt hýčkám a jezdím na něm zásadně za sucha. Když natrefím na bahno a nechvátám, nestydím se na férovku přenášet. Hadicí to stříkám zásadně s párem obyčejných zapletených kol a o tyhle Bontrager Race Lite s keramickými ráfky se starám separé,” vysvětluje mi s úsměvem od ucha k uchu Standa.
V závěrečném sjezdu k řece mi oba fully mizí v dáli. A tak je to správně, kvůli tomu byly zkonstruovány. Na zdi by jich byla škoda.
Před Tomovým domem se loučíme se Standou. Vydechneme a zasedneme ke kávě. Nedá mi to a zavedu řeč na mezonetový byt a vzájemnou toleranci mezi jeho obyvateli a koly. “Jana si mě takového našla, toleruje to jako nedílnou součást mého života. Děti v tom vyrůstají, nezdá se jim to divné. A když jdou na návštěvu za kamarády, tak jim určitě šrotuje hlavou, proč nemá jejich tatínek v bytě kola a kde schovává nářadí,” vysvětluje klidně Tom.
Nejvíc mu prý vyhovuje status šedé eminence stojící v pozadí. Čas od času sdílí ve skupině Retro MTB CZ své poznatky z dílny, v případě potřeby ochotně poradí nebo pomůže. “Když se mi ale do ruky dostane nějaká zbastlená věc nebo čtu cizí rady, které jsou úplně mimo, naštve mě to. K rozhovoru do časopisu mě dokopala moje Jana, když mi řekla, že je to šance na tyhle průšvihy ukázat. Díky ní tu teď sedíme,” dodává Tom a já jeho osvícené partnerce v duchu děkuji.
Skromné začátky v kočárkárně
“Jako každý kluk jsem potřeboval mít něco lepšího, než vrstevníci ze sídliště. Rodiče tuhle moji touhu bohužel nechápali,” otevírá svůj příběh Tom.
Zatímco největší borci po sídlišti proháněli Authory, on si na svou první jízdu musel počkat až do osmé třídy. Jeho první horské kolo Cyclone pocházelo z druhé ruky a mělo bizarní růžovo bílo zelenou barvu. „Probudilo ve mě mechanika. Pamatuji, že jsem přestříkal rám na modro a měnil přehazovačku. Vzhledem k mým finančním možnostem to byla nejspíš SISka od Shimana.”
První rozborky a sborky probíhaly v kočárkárně panelového domu k nelibosti místních obyvatelek dřívějšího data narození. Později došlo k přesunu do pokojíku, kde pravidla hry určovali o poznání smířlivější rodiče.
Co nedokázaly zařídit peníze, nahrazovala fantazie. “Mým hlavním zdrojem informací byly časopisy. Vybavuju si každoměsíční napjaté vyhlížení nových čísel. Pak samozřejmě místní písecké obchody, ve kterých jsem obdivovat alespoň součástky. Když už na nové kolo nebylo. Tohle zřejmě položilo základ mé současné zálibě,” zamýšlí se Tom.
Dnešní realita je o poznání veselejší. Sedíme v obyvacím pokoji naproti vitríně hrající všemi barvami. Zeleně eloxované hlávko Chris King, červené náboje Tune, díly z bílé sady Sram 9.0 SL a plno dalších šperků rozptylujících mou pozornost.
Sto třicet pět kilogramů jedlových šišek
Sídlištní partička se jednoho dne rozrostla o borce z bohaté rodiny, který svou image stavěl na teplákovce Nike a celoodpruženém Authoru Taboo. Toma to nerozhodilo, už tehdy věděl, že jednou bude mít Cannondale. “Bylo to šílený. Měl jsem uspořeno pět set korun a snil o kole za dvě stě tisíc. Docvaklo mi, že bez tvrdé dřiny to nepůjde. Nejprve jsem bral všechny brigády, co mi přišly pod ruku. Potom to ale rozčísl táta, který učil na lesárně. Věci nabraly rychlý spád,” popisuje Tom svůj iniciační moment.
“Už jako malého kluka mě bral s sebou do lesa. Pamatuju na svůj první výstup na dvacetimetrovou jedli. Nahoře mě přepadl strach, volal jsem na tátu dolů, že asi neslezu. Klidně odklepl popel z cigarety a opáčil: ‚Bobánku, to máš smůlu. Já hasiče volat nebudu a času mám dost.‘ To víš, že to nakonec šlo a já si to zamiloval,” říká Tomáš a pomalu se dostáváme k jeho brigádě snů.
“Když jsem byl starší, mohl jsem díky tátovi o prázdninách sbírat jedlové šišky ze stromů. Zní to možná úsměvně, ale za kilogram se dávalo 42 korun a můj rekord byl 132 kilogramů za den. V pekárně bys na podobný výdělek makal celý měsíc.” V září si Tom ve škole připadal dle svých slov “víc jako kluk” a práce v lese mu zůstala dodnes. Velkou dřinu tam vyvažují velmi slušné peníze vydělané za relativně krátký čas. Bonusem k nezaplacení je nejlepší kancelář na světě na tři písmena: LES.
Za peníze ze sběru šišek přibyl domů zelený rám Rock Machine, odpružená vidlice RST Omega TL a sada SRAM 7.0 s řazením Halfpipe. “Ten pocit, když jsem si objednal rám a za týden ho šel s petitisícovkou v kapse vyzvednout, byl elektrizující. Rodiče mě měli za blázna a já nechápal proč,” směje se Tom. Svůj vývoj od roku 2000 označuje jako sprint. Od sběru šišek k šedé eminenci se událo ještě pár iniciačních momentů. Jeden z těch nejdůležitějších zavinil brácha.
“Byl mým největším fanouškem. Nadšeně jsem mu vyprávěl o všech těch kolech a komponentech, které si jednou koupím a on mě vždy trpělivě vyslechl. Jednoho dne odjel do Spojených států na zkušenou a zpět se vrátil se třemi zásadními dary. Bílou přehazovačkou Sram 9.0 SL, brzdovými pákami z téže sady, podkovou Salsa.” Tom je převzal s posvátnou úctou a uvědomil si, že už nic jiného na svém kole nechce. Komponenty jako Sram 7.0 nebo Shimano Deore LX pro něj v tu chvíli přestaly existovat.
Gramy dolů! – END
“Ve třeťáku lesárny nás poslali na pracovní stáž do Švýcarska. Rubali jsme tam ostošest a dostávali za to opravdu velký peníze. Představ si, že ti je osmnáct a dostaneš sto tisíc na ruku. Je ti jasný, co mi řekl táta, když jsem se vrátil domů,” směje se Tom a dodává, že první, co mu smetl ze stolu, byla stará, hranatá Alfa Romeo. Vidlici Rock Shox SID Team ročník 2003 už doma raději nekonzultoval.
“Šel jsem do nejmenšího cykloservisu v Písku. Vzrušení mnou lomcovalo natolik, že ze mě nevyšlo ani slovo. Musel jsem vytáhnout katalog a ukázat na SIDa prstem. Za další týden leželo třicet tisíc na pultu a já hrdě přebíral svou novou vidlici.” Na dotaz, zda o tom měli rodiče páru, rezolutně kroutí hlavou. “Táta se to nedozvěděl nikdy. Nebylo to ale proto, že by mi nefandil. Kamarádům moje kola ukazoval se slovy: ‚Joo, to je mladýho.‘ Motivoval mě, abych do toho šel, ale zároveň chtěl, abych si na to vydělal sám,“ vzpomíná Tom a dodává, že mu mamka občas tajně strčila pár stovek do kapsy a k té vytoužené součástce mu pomohla o chlup dřív.
END
„Zpětně mi to přijde fér. K čemu by mi do života bylo, kdybych od nich dostal, na co si ukážu.”
Zelený Rock Machine tak definitivně zmizel v propadlišti dějin. Nahradilo ho kolo postavené na tehdy populárním rámu RB, zmiňované týmové Rock Shox SID a komponentech z USA. “Fakt už nevím, proč jsem si vybral rám v matně šedé barvě. Kdo ho měl, dá mi za pravdu, že nešel umýt ani omylem. Časem jsem ho raději nechal přestříkat. Začalo i moje období gramaření. Objevil jsem bicy.cz, kde nás takto postižených bylo více. Samozřejmě jsem tam svoje RB hrdě vystavoval,” vzpomíná Tom a já si vybavuji ten skvělý server, špičková kola a krásné fotky. Matně se mi před očima mihne nekompromisně osazené RBčko v provedení brutal finish. “Měl ho zakladatel bicy.cz Denis Bučo. Lidi si klepali na čelo, proč na rám vážící bezmála dva kilogramy navěsil tolik ultralehkých šperků. Ten chlap byl ale jenom kapánek větší, tak se nediv,” doplňuje mě Tom.
Zélandská nemoc
Sprint se v roce 2007 přesunul mimo starý kontinent. “Celkem třikrát jsem se vydal pracovat do Austrálie a na Nový Zéland. Během své druhé cesty jsem tam dal pekelně zabrat svému RB. Zasáhlo mě to do srdíčka a od té doby mám zélandskou nemoc. Traily jsou tam parádní, jako by je někdo namaloval. A samozřejmě nezůstalo jen u objevování v sedle kola. Začal jsem tam nakupovat součástky. Z Austrálie mám třeba fungl nový přední náboj Ringlé v modrém eloxu. V přepočtu mě stál 1 700 Kč,” říká Tom a já uznale kývám hlavou. Pokud znáte ceny komponentů Ringlé na eBay, kýváte dozajista také.
Austrálií a Novým Zélandem sprint neskončil. V roce 2008 se naplnila Tomova sídlištní věštba. “Usmálo se na mě štěstí a za skvělé peníze jsem koupil svůj první Cannondale Super V s vidlicí Moto FR v luxusním stavu. Prodával ho známý, který praktikuje model nakup a prodej. Dělá to tak víc lidí v komunitě, někdo sbírá a prodává přebytky, někdo cíleně přeprodává. Ať je přístup jakýkoliv, chci tady apelovat: ‚Jsou to stará kola a něco pamatují, tak buďme maximálně féroví‘. Já nakupuju hlavně to, co zajímá mě samotného a prodávám jen to, co dostalo plný servis. Když se vyskytne problém, vracím peníze nebo se domluvíme. Mě něco prodat není lehké. Ti, kteří mě znají, už předem nespí. Prodávajícím jsem totiž schopen na místě kolo rozebrat a pak se teprve bavíme o ceně odpovídající stavu.” šibalsky se usmívá Tom.
Za pětadvacet let strávených s technikou se Tomáš postupně vypracoval ze samouka čerpajícího ze seriálu Domácí dílna časopisu Velo do pozice borce plnícího bike-forum a facebookovou skupinu Retro MTB CZ neuvěřitelnými příběhy vidlic, tlumičů a dalších dílů rozebraných do posledního šroubku nebo pružiny velikosti dvou milimetrů. Má pro to svůj důvod, techniku miluje a rád ji zkoumá opravdu podrobně. “Vidlice z let 2000 až 2005 fungují perfektně, za mě si v té době odpružení sáhlo na technologický vrchol. Neříkám, že se vývoj zastavil, ale už tam nevidím žádné převratné změny. Byl bych rád, kdyby si výrobci víc vážili systémů, které za poslední dvě, tři dekády vyvinuli a zkušeností, které posbírali ze svých konstrukčních chyb. Nemuseli by je pak znovu opakovat. Pokud mám jeden systém vyzdvihnout, zvolím Dual Air od Rock Shox. Vezmi si, jak dlouho vydržel ve výrobě a v kolika modelových řadách byl použit,” ohraničuje Tom na závěr své sběratelsky nejoblíbenější období.
Mimochodem, někteří tvrdí, že zlatá éra horských skončila v roce 1996 letní olympiádou v Atlantně. Do odvětví přitekly velké peníze, marketing se rozjel na plné obrátky a vytlačil nadšence a pionýry slepých uliček. Někteří soudobí cyklisté se zase chytají za hlavu při jakékoliv zmínce o šestadvacítkových kolech. Pestrost názorů podepřená vzájemným respektem je podle mě to, co nás má obohacovat, nikoliv rozdělovat. Jak ve sbírání, tak v životě. Takže od návštěvy v Písku vyhlížím na eBay své první supervéčko.